Vítejte na stránkách chovné stanice

Aura Moravia

V roce 1992 jsem koupila svojí dceři Kateřině trpasličí aprikotku jménem Pegy. Nebyla papírová, ale byl to můj miláček. Jak to v životě chodí, kupujeme pejsky dětem, ale časem se stanou naším dalším dítětem. Alespoň já to tak mám - co pes, to další dítě. Pegynka s námi žila 14let, které svojí přítomností naší rodině obohatila. Po jejím odchodu se mi zhroutil celý svět, a proto mi manžel Luboš začal hledat štěně. Během 14 dní jsme klečeli na kolenou v obyváku manželů Nezvalových, kde se batolila tři čtyřměsíční štěňátka. Dopadlo to tak, že já se zamilovala do té, co se před námi schovala do rohu na gauči a naše nadšení sledovala koutkem oka, zatočená do klubíčka. Ty oči, to byla Pegynka, a já měla jasno. Anthea, dnes domácky  - Tina, byla pro mě favoritka. Ale jinak to měl manžel Luboš. Během pár vteřin, co klekl na kolena, aby byl blíž těm divochům, přišla k němu fenečka jménem Aura, stočila se mu do klubíčka na klíně a usnula. Asi po 10 minutách jsme jej museli s panem Nezvalem zvedat, protože Luboš pejska nechtěl budit, a nohy měl totálně ztuhlé. A tak se stalo, že po usednutí do křesla Aurinka spala 2 hodiny - stále v tom klíně u Luboše, my si prohlíželi videa a fotky na výstavách úspěšné maminky Betynky, a pokukovali po sobě, protože bylo jasné, že se nedohodneme. Z prohlídky štěňat se stala návštěva, ale muselo dojít k rozhodnutí. "Tak kterou?" řekl Luboš. Další půl hodina byla o tom, že já tu a on tuto. "Tak bereme obě!" rozhodl Luboš. Po prvotním šoku paní majitelky jsme opravdu odcházeli se dvěma fenečkami. Aura a Tina jely domů!!! Dodnes vím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, protože holky - jak jim říkáme - jsou velice hodné, krásné, výstavně úspěšné a dělají nám jenom radost. Už dávno vím, že pudlíky nikdy nevyměním za jiné plemeno, protože je to moje krevní skupina.